Srdcař Slezanu Wolf se těší na svou patnáctou sezonu, rád by ještě jednou zažil finále

Konta soupeřů zatížil v základní části osmnácti góly a sedmadvaceti brankovými přihrávkami. Dalších devět bodů přidal v play-off. A k oporám Tomáškova výběru by měl patřit i v právě začínajícím ročníku, na jehož začátku bude čeřit vody ve formaci se zkušeným centrem Tomášem Káňou a kanonýrem Tomášem Rouskem. „Léto jsem strávil hlavně stavbou svého rodinného domu v rodném Uhlířově, takže se na sezonu moc těším,“ svěřuje se čtyřiatřicetiletý srdcař.

Petře, jak se pár dnů před začátkem sezony cítíš? Těšíš se?

Těším se, protože letní příprava je vždycky na celé sezoně to nejhorší (smích). Jsem rád, že už konečně začneme.

Jakou jsi měl suchou přípravu? Trénoval jsi s týmem, nebo sám?

Trénoval jsem hlavně sám, mám to takhle už několik let. Zpestřenou jsem přípravu měl i fotbalem v Hlavnici, bohužel jsem ale klukům moc nepomohl a skoro všechno jsme prohráli. Snažil jsem se především chodit běhat, protože fyzička je ze všeho nejdůležitější.

V přípravných zápasech jste často hráli kromě posledního zápasu ve Valmezu v improvizované sestavě, nakonec z toho byly čtyři výhry i čtyři prohry. Dá se z toho něco vyvodit?

Jak bych to řekl… V přípravných zápasech se hraje proti klukům, kteří si kolikrát na tobě snaží dokázat to, co se jim nepovedlo v minulé sezoně, chtějí si říct o větší roli v týmu. Z jedné strany se člověk nechce zranit, na stranu druhou také musí něco odvést. Oproti sezoně je jiná i sestava, protože kolikrát někdo nemůže kvůli zaměstnání a podobným věcem. Ale s podobnými problémy se v přípravě potýkají všichni.

Hráli jste klasicky s týmy, které nám jsou geograficky blízko. Viděl jsi u těchto soupeřů nějaké rozdíly oproti minulé sezoně?

Naplno se projevuje, že je tady momentálně daleko víc konkurenceschopných týmů, než tomu bývalo v minulosti. Někdo lehce posílil, někdo oslabil, zajímaví kluci třeba šli do Havířova nebo i do Vyškova. Pro celou soutěž je to jedině dobře, protože nebude atraktivní jen pro nás hráče, ale věřím tomu, že také pro fanoušky. Těším se, že budeme hrát i s jinými týmy, než s těmi, se kterými jsme hráli už snad tisíce zápasů (smích).

Bezesporu největším favoritem celé ligy bude Znojmo, které se po dvou letech znovu vrací…

Určitě jsou napsaní jako favorit číslo jedna, o tom se vůbec nemusíme bavit. Až čas ale ukáže, jestli to bude až takový vítr, jak si asi všichni myslíme. Předloni jsme si s nimi jednou zahráli, tehdy to byla výsledkově dlouho vyrovnaná partie (Opava ve Znojmě v nedohrané sezoně 2020/21 prohrála 6:4, pozn.), ale bylo vidět, že jsou úplně někde jinde. Tehdy je ještě trénoval pan Fryčer. Zápasy s nimi budou takovým malým svátkem.

A Havířov? V minulosti vzájemné zápasy patřily k těm nejvyhrocenějším. A to jak na ledě, tak v hledišti.

Bývalo to tak. Letošní přátelák jsem tam sice nehrál, ale kluci říkali, že tam i na přípravu bylo docela dost lidí. Věřím tomu, že to bude tak pokračovat i v sezoně a chodit budou samozřejmě i naši fanoušci. Je pro všechny super, když to žije na ledě i v hledišti.

Pojďme k Opavě. Přes léto tým spíše posílil, Tomáš Káňa nebo Radim Štěpánek bezesporu přinesou kvalitu. Co na ně říkáš?

Jsem moc rád, že jsou kluci tady, protože to za mě jsou oba dva Opaváci, kteří tady mají nějaké kořeny a za nás by prostě hrát měli. Příprava jasně ukázala, že pro nás oba dva budou velkým přínosem.

V přípravě jsi dokonce po boku Tomáše Káni při zranění Vlasty Maliny nastupoval. Vypadalo to, že jste si sedli…

Na první pohled je vidět, že ten kluk ví, kam se má postavit, zdobí ho výborná střela. Hrálo se s ním perfektně, líp jak s Maldou (smích). To si samozřejmě z Vlasty teď trochu dělám legraci, snad bude co nejdříve zpátky, aby nám pomohl. Ale Kánis pro nás rozhodně bude výbornou posilou.

Jak vůbec vnímáš svou roli v týmu? Patříš k nejzkušenějším, mladým bys měl jít příkladem.

Tu roli už mám několik let, takže mi to nedělá žádný problém. Spolu s ostatními staršími se mladým snažíme pomáhat a říkat jim nějaké věci, protože je rozdíl, jestli jim to řekne trenér, nebo spoluhráč. Na mladých nám záleží, protože my staří tady věčně nebudeme a chceme, aby opavský hokej vzkvétal.

V opavském dresu tě v áčku čeká už patnáctá sezona, spoustu kluků ve tvém věku uvažuje o konci. Chuť do hokeje tě zatím neopouští?

No, to mi ani neříkej (smích). Přiznám se, že už jsem o tom taky uvažoval, ale stále mám ještě nějaké nesplněné cíle, i když ta loňská sezona byla po týmové stránce asi nejvíc, co jsem tady zažil, tedy za těch čtrnáct sezon. Zahrát si finále před narvaným zimákem byl krásný pocit a určitě bych ho ještě chtěl minimálně jednou zažít.

Třeba i na novém zimáku?

To je téma, které se tady řeší už iks let. Dokud nebude postavený, tak se o tom snad ani radši nechci bavit.

V sobotu hrajeme na úvod s Velkým Meziříčím. Jaký je to soupeř?

Vloni s námi hráli první kompletní sezonu, ve které ukázali, že jsou silní hlavně doma, kde mají malinkaté kluziště. Venku už sice tak silní nebyli, v žádném případě je ale nesmíme podcenit, protože chceme do soutěže vstoupit dobře a počítat se bude každý bod. Obzvlášť doma nesmíme ztrácet, bereme proto jedině tři body.