Věřím, že dokážeme, co jsme veřejnosti slíbili, říká Janeček. Někteří hráči ho překvapili, jiní zklamali

Trenére, máte za sebou tři týdny přípravy na ledě v Opavě. Jak hodnotíte prostředí a jak jste zatím spokojen?
Musím říct, že jsem mile překvapen, práce v Opavě mě neskutečně naplňuje. Poznal jsem, že nastavení vzájemné spolupráce s vedením nebyly sliby, ale naopak plány, které obsahují obrodu opavského hokeje. Den ode dne cítím větší čest být součástí odvážného projektu a pokud nám odhodlání vydrží jednoznačně poctivou prací od mládeže až po výkladní skříň klubu A tým, nastane posun zpět tam, kam opavský hokej kdysi patřil.

Před námi je Slezský pohár. Jak vidíte obnovenou tradici a jak se jako tým na tenhle znovuzrozený turnaj připravujete?
Jsme v průběhu přípravy a jednotlivé zápasy musí splnit svůj přípravný účel. Navíc se tým teprve pomalu rýsuje a je třeba vidět hráče v zápasovém zatížení i v kvalitních duelech. Samozřejmě, že k tomu chceme co nejlépe reprezentovat to, čím se od května zabýváme a fanouškům ukázat, že se vše vyvíjí nadějným směrem.

Řekl jste, že se tým pomalu rýsuje. V jaké fázi se jeho skladba nachází?
Tuhle otázku je teď třeba vzít trošku zeširoka. Když jsem přicházel, slíbil jsem, že ačkoliv tým loni absolutně propadl, dám kostře mužstva šanci ukázat, že vina nebyla jen na její straně. K tomu jsem však jedním dechem dodal velmi podstatnou podmínku, že hráči musí mít vůli pro úspěch tvrdě pracovat, něco obětovat a podřídit. Tohle je mou podmínkou s velkým P.

Nebudu házet všechny starší hráče do jednoho pytle, protože by to nebylo fér ke klukům, kteří jdou naopak všem příkladem. Například kapitán Černý, Chalupa, Šindelář nebo třeba Vaněk jsou pro mě už teď ikonami klubu, protože mají přístup, jakým táhnou ostatní. Řada kluků je poctivá a s těmi nadějnými, ke kterým se dostanu podrobněji později, mohou tvořit v budoucnu úspěšný tým.

Jak tady ale naznačuji, s některými spokojen nejsem a některými jsem bohužel dost zklamán. Nejen, že je mladí hráči výkonností už teď převyšují, alarmující je ale i jejich přístup k tréninku. Všechno vědí, všechno znají, všude byli a já postupně poznávám, kde byla brzda opavského hokeje. Víte – nedávno jsem se setkal s jádrem opavských hokejových fanoušků a slíbil jim poctivě připravený, na zdravých základech postavený tým a tento slib hodlám splnit. V mužstvu si nenechám dle mého nejlepšího vědomí i svědomí hráče, kteří nepracují, nechtějí se učit, nejsou ochotni svůj um věnovat týmu a nebo budou dokonce svou tréninkovou morálkou narušovat píli naší společné poctivé práce. Vidím kolem sebe lidi, kteří se naopak snaží svou pracovitostí o to, aby bylo město Opava opět pyšné na svůj hokej a nebylo by vůči nim fér nerozloučit se s těmi, kteří si udělali z hokeje jen dobře placený kroužek pro udělání žízně. Před námi je Slezský pohár a je možné, že některé známe hráče fanoušci uvidí naposledy. To "naposledy" má opět dvě hlediska. První je to, že se někteří prostě ve svém přístupu změní, vystřelí je to do role tahounů mužstva a budou víc jak příkladem těm mladším. Druhým hlediskem je to, že prostě zůstanou těmi, co si za těžce sehnané peníze na opavský hokej dělají již zmiňovanou brigádu pro žízeň, nebudou ochotni dát svůj čas a nasazení týmu i úspěchu. V takovém případě půjde o skupinu, které se čas v týmu rychle krátí.

Mluví z vás velké odhodlání, ale i emoce? Mají hráči vůbec na tohle všechno vytvořeny podmínky?
Věřte, že to, co teď říkám, není v emocích ani v nějakém afektu. S emocemi pracuji několik let a vím, že jsou často špatným rádcem. Tady převažuje instinkt a troufnu si říct, že i rozum. Je prostě přece nutnost, pokud něco chcete posunout, pracovat s nadšenými a po úspěchu hladovými lidmi. S těmi, co si jen na tohle hrají po hospodách, silné řeči, ukřivděnost – s těmi nic nedokážeme. Stále věřím, že to není případ "mých" hráčů, kterým stále věřím, že dokážeme to, co jsme veřejnosti na jaře slíbili.

Jsem jednoznačně přesvědčen, že v otázce podmínek je v opavském hokeji posun. Investice do lidí, kteří chtějí poctivě pracovat, je první znak touhy něco zlepšit. A co se týče podmínek A týmu, tady je to bez debat též. Od léta jsem se jako trenér setkal se vstřícností vedení mít pro A tým podmínky, které jsou ve druhé lize víc jak na slušné úrovni. Ať se jedná o tréninkové podmínky, tak i ekonomické, které jako skladatel týmu znám. Tady se úroveň proti dřívější době zlepšila, proti loňskému roku se hráčům několikanásobně zvedly platy, a to i přes jejich výkony v minulé sezóně. Z mého pohledu velké gesto. Zde se totiž nabízel obrácený postup, který by zvolila většina manažerů po zpackané sezóně – hráčům nedat do doby než ukáží, že něco umí, téměř nic. V životě nefunguje "dejte mi peníze a já vám ukáži, co umím, ale ukaž, co umíš a já tě rád zaplatím". Je třeba, aby si to hráči uvědomovali a gesta vedení, které má v první řadě v zájmu posun opavského hokeje, pojali jako závazek k poctivé práci, která přináší obětování se pro správnou věc.

Vraťme se ještě k mladým hráčům...
Jsem rád, že můžeme rozhovor končit pozitivně. Tady musím konstatovat velkou spokojenost. Vidím velké tréninkové úsilí, tréninkovou píli a pokud nadšení klukům vydrží, o budoucnost opavského hokeje strach nemám. Již přípravné zápasy nám naznačují, že už teď přebírají pomyslné výkonnostní žezlo a všichni se můžeme těšit, že mužstvo bude postupně chytat novou energii.

Trenére, co byste na závěr sdělil fanouškům?
Jsem si vědom, že vás skalních je v současné době málo a na nás hráčích i realizačním týmu bude, aby se vaše fanouškovská obec postupně rozrůstala. Jsme si vědomi, že hokej nedělal v posledních letech lidem v Opavě velkou radost, ale my přijímáme závazek, který nám bude hnacím motorem pracovat, protože není pro hráče větší odměnou, než nadšený, aplaudující vyprodaný stadion. A my odhodlaný tým budeme. Už teď děkujeme za trpělivost i podporu.

Daniel Fréhar