Francie? Bylo to krásných sedm let, ale táhlo mě to domů, hlásí Holík

Ve svém prvním utkání po návratu do Opavy dokonce skóroval, když v utkání proti Novému Jičínu na začátku třetí třetiny zvýšil na 2:0. „Kluci dobře zabojovali. Puk se ke mně odrazil, tak jsem ho tam šoupnul. Byla tam skoro prázdná brána. Kdybych to nedal, myslím si, že by to nebylo dobré,“ uvědomuje si.

„Jinak to byla klasická první příprava. Je začátek, hodně se bruslí. Nový Jičín byl možná trochu nabruslenější. Šťastně jsme vyhráli, ale je to jen přípravný zápas, takže to nic neřeší,“ dodává Holík.

Do rodné Opavy se vrátil po pěkné řádce let. „Je to skoro osmnáct roků. Nezměnilo se tady vůbec nic, akorát osazenstvo kabiny. Otočilo se to. Když jsem tady začínal, měl jsem sedmnáct, teď je to naopak. Jsou tady mladí kluci a já jsem skoro nejstarší. Rád jsem potkal pana Haase, se kterým jsem tehdy začínal. Je to příjemné zpestření. Roky utíkají. Chtěl jsem skončit tam, kde jsem začínal. Proto jsem se takhle rozhodl,“ vysvětluje.

Co dál rozhodlo o jeho návratu domů? „Byla to jednak blízkost domovu, ale těch aspektů je víc. Mám dceru a bylo potřeba, abych se vrátil a mohl se jí věnovat. Mám zde rodiče, kamarády... Čekal jsem na to už dřív, ale situace byla, jaká byla. Táhlo mě to domů,“ přiznává.

Naposledy válel ve Francii. Šest sezon strávil v Brestu, se kterým postoupil mezi francouzskou elitu. Uplynulou sezonu pak oblékal dres třetiligového Clermontu, se kterým se stal vítězem soutěže. „Ve Francii to bylo parádní. Vůbec si na to nestěžuju. Bylo to krásných sedm let,“ dodává na závěr osmatřicetiletý borec.

FOTO: letelegramme.fr