Finský úspěch? Bavit se hokejem a pro trenéra klidně vylézt na strom

Kärpät Oulu patří mezi špičkové finské kluby s vynikající mládeží a mnoha odchovanci v NHL. Jak se na téhle mašinérii podílíte vy?
Jsem manažerem a generálním ředitelem práce s mládeží. Mám odpovědnost takřka za všechno a pode mnou je asi 80 koučů a 800 hráčů. Jsem nadřízený všech trenérů, vedu filosofii mládeže, pracuji s partnerskými kluby, s rodiči a starám se o to, abychom vychovali co nejvíce špičkových hráčů pro dospělý hokej.

Vyrostl u vás například Pekka Rine, Jussi Jokinen nebo nejnověji sedmnáctiletý supertalent Jesse Puljujärvi. Co je základem vašeho úspěchu?
Máme skvělé trenéry, kteří dělají správné věci ve správný čas. Zaprvé, je nezbytné nechat mladé hráče, aby byli dětmi a hokejem se bavili. Důležité také je, aby měli dobré vzory - a tady ve Finsku je najdou dobře. Nejde jenom o to, že legendy jako Teemu Selänne jsou skvělými hokejisty, ale jsou to hlavně lidé s morálkou, ke kterým mohou mladí vzhlížet. Takže úplný základ je, aby hráč byl dobrým člověkem a osobností.

Pekka Rinne u nás hrál útočníka

Jak ale dítě naučit, aby se stalo dobrým člověkem?
Trenér musí být ke všem spravedlivý a brát hráče jako sobě rovné, bez rozdílu. Není možné se soustředit na jednoho nebo dva dobré hráče, kterým už to jde lépe. To samé pak musí vštípit i dětem. Z hokeje se pak pro ně snažíme udělat hlavně zábavu, protože to je ostatně ten důvod, proč to ty děti baví. Když se potom na ledě baví a smějí, tak už je to potom nepřejde ani v dospělosti.

Jaká je další fáze výchovy hokejisty?
V té druhé se hráč stane atletem a až potom opravdu hokejistou. Hezky krok za krokem. Nepotřebujeme, abychom měli hotové hokejisty v osmi letech, většina z nich dospívá až kolem dvacítky.

Ale co právě váš chráněnec Jesse Puljujärvi? Všechny starší kolegy předčil už v 17 letech a válí i mezi dospělými ve finské lize...
Ten to zvládl hodně rychle a dnes je nejenom skvělým člověkem, ale i atletem a hokejistou. Dost brzy se stal dospělým po fyzické i psychické stránce, což nevím, jestli je pro něj dobře, protože dnes už nechodí ani do školy. K nám do Kärpätu Oulu přišel ve 13 let úplně sám, ale byl evidentně hrozně silný. Lékařka z našeho klubu mu nabízela, že ho nechá bydlet u sebe doma, on ale řekl, že je spokojený sám - v ubytovně, kde bydlel.

Je to společné pro všechny finské hokejové talenty, že v tak mladém věku obětují hokeji všechno - i vzdělání?
Není to podmínka. Znám hodně dobrých hráčů, kteří dokázali s hokejem velmi dobře vystudovat. Snažíme se u nás všechny přesvědčit o důležitosti studia, ale potom přijde okamžik, kdy každý hráč musí udělat zásadní rozhodnutí sám. Mladí hokejisté si mohou myslet, že hokej je celý jejich život. Jenže nikdy nevíte, co se vám na ledě přihodí, takže se snažíme naše hráče motivovat ke studiu.

Pojďme k dalšímu kroku vývoje - jak z dítěte uděláte dobrého atleta?
Musíme je to učit postupně už od začátku. I když je hráčům už třeba deset let, nesoustředíme se jenom na hokej, ale chceme, aby klidně dělali i jiné sporty jako basketbal, házenou, fotbal nebo cokoliv jiného. Hlavní je, že jsou pořád v pohybu, každý den po určitý čas. Snažíme se je povzbudit, aby se hýbali i v běžném životě - do školy přece mohou chodit pěšky nebo jezdit na kole. Znovu se ale vracím k tomu, co jsem řekl na začátku - důležitý je vzor. Takže když dětem řeknete, aby chodily pěšky nebo jezdili na kole, musíte jako trenér dělat to samé. Když jste dobrý kouč a máte v sobě nadšení, tak dokážete hráče motivovat i k tomu, aby vylezli na strom. Tohle je základ naší výchovy v Kärpätu Oulu.

Co se týče získávání samotných hokejových dovedností - Finsko (ale i další severské země) je známé tím, že si mladí hráči střídají na ledě pozice. Jak to probíhá u vás?
Mému mladšímu synovi je 10 let a tenhle měsíc hraje u nás v Kärpätu obránce. V únoru už ale bude útočník. Existuje pravidelná rotace pro všechny hráče, která trvá někdy až do 16 let věku, záleží na trenérovi. Ještě kolem osmi let se hráči střídají dokonce i v brance. Takže jeden den můžete hrát v útoku a další den chytat. Myslím si, že například i takový Pekka Rinne u nás hrával ještě jako školák útočníka (směje se). Tahle rotace se uplatňuje ve většině klubů a má určitě své výhody.

Jaké?
Tak pokud jste například na mistrovství světa juniorů sledovali zápas Finska s Českou republikou, mohli jste vidět, že Roope Hintz, který normálně hraje v útoku, nastoupil na pozici obránce. Poprvé na téhle úrovni.

Je tedy vašim cílem, aby hráči byli oproti zbytku světa většími univerzály?
To si ani nemyslím. Každý ví, že útočník musí umět bránit a obránce útočit. Důležité je být připravený na ledě na jakoukoliv pozici. Když máte puk pod kontrolou, tak útočíte, ale při dalším střídání musíte třeba bránit a neustále přemýšlet, jakou roli na ledě zrovna máte. A nesmí to pro vás být něco, k čemu máte odpor. Pokud chceme hrát dohromady a hrát rychlý moderní hokej, nemůže existovat žádná ostrá selekce a nikdo si nemůže dovolit říct, že nebude bránit.

Finů je málo, musíme pracovat společně

Říkal jste, že hokej má být nejdříve hlavně zábavou, kdy ale začnete klást na hráče určitý tlak? Protože později se přeci jenom vyhrávat musí...
To hodně záleží na každém mládežnickém trenérovi. Co se týče mě, tak zastávám názor, že není důležité vyhrát nějaký zatracený zápas až do doby, kdy jste například na juniorském mistrovství světa. Jsme samozřejmě lidé a vyhrát chceme každý zápas. Žádný trenér mládeže by ale neměl cítit vnější tlak na to, že musí vyhrávat a být v tabulce první. Všechno musí vyrůst uvnitř vás, ať už jste hráč nebo trenér. Jiné je to pak samozřejmě na mistrovství světa nebo v dospělém hokeji. Ale pro mě jako šéftrenéra mládeže v Kärpätu Oulu je nejdůležitější, abychom vychovávali hráče pro náš A tým, než abychom vyhráli juniorskou ligu.  

A co tlak na vás - ze strany rodičů? Diskutujete s nimi, nebo uznávají, že vaše metody jsou nezbytné k tomu, aby z jejich dětí mohlo něco být?
Rodiče...  Kolik máme času? (směje se) Rodič musí na začátku pochopit, že jeho dítě je na ledě hlavně od toho, aby se bavilo. My někdy jako trenéři máme pocit, že hokej je mnohem důležitější pro rodiče než pro samotné děti, což ale asi není jen u nás ve Finsku. Oni mají ten svůj sen o tom, jak jejich chlapec hraje NHL, ale takové věci dítě ještě nechápe.

Později ale určitě každé z nich o NHL snít začne. Co si myslíte, že je nejdůležitější pro talentovaného hráče, aby se mohl stát velkým hokejistou?
Když vyrůstáte, tak musíte mít v sobě velký oheň, který vás v hokeji požene dál. Tohle přesně mají v srdci Teemu Selänne nebo Jaromír Jágr. Když postrádáte tohle nadšení pro hru, musíte hokej prostě vzdát, ať jste jakkoliv talentovaný.

Můžete tenhle „oheň“ v dítěti nějak zapálit?
Ne, tohle trenér úplně nedokáže. Ale já si právě myslím, že tohle je ten nejdůležitější talent. Když je někdo větší než ostatní, lépe bruslí nebo má rychlejší střelu... to všechno se dá dohonit nebo překonat. Ale nadšení pro hru a víra v to, co děláte,  ochota trénovat více než ostatní...to je talent.

Jak to, že Finsko, země s pouhými pěti miliony obyvatel, neustále plodí skvělé hráče. Kde je podle vás to kouzlo?
Bude se opakovat - morální vzory. Kromě toho jsou tady k hokeji skvělé podmínky - led je tady na severu obvyklou záležitostí, takže máme po zemi přes 200 hokejových hřišť a hrát se dá díky mrazu často i někde venku. Navíc ve Finsku děláme rádi všechno pohromadě, protože, jak jste zmínil, jsme malá země. V týmu neexistuje jenom jedna nebo dvě hvězdy, na které se zaměřujeme. Všichni jsou na stejné rovině a pracují na zlepšení společně.

Znamená to i spolupráci napříč finskými kluby?
Ano, spolupráce mezi týmy je na velice vysoké úrovni. Vím, že v ostatních zemích může být soutěživost mezi kluby příliš silná, ale u nás se daří spolupracovat velice dobře. Já například vedu i trenéry z menších klubů v našem regionu, odkud k nám pak přichází v dorosteneckém věku nejlepší hráči. Spolupráce ale probíhá i na nejvyšší úrovni mezi kluby po celém Finsku. Společně si například platíme 26 dovednostních trenérů pod záštitou hokejové federace působících po celé zemi. To si myslím, že je unikátní věc.

Vypadá to, že jednotný styl hokeje pak pomáhá právě na takových velkých turnajích, jakým je juniorské mistrovství světa. Vaši odchovanci i hráči z dalších finských klubů si během turnaje v Helsinkách skvěle rozuměli...
Přesně tak. Finsko prostě nemá tolik lidí, abychom si mohli dovolit nespolupracovat. Když se pak hráči z jednotlivých klubů schází do mládežnických reprezentací, tak vědí, jak hrát, protože máme jednotný systém. A proto jsou tak sehraní. Ještě před pěti lety to ale tak nebylo, spolupráce na úrovni celé země je celkem nová. Jak vidíte, začíná to pomalu přinášet výsledky - letos jsme se už podruhé za poslední tři roky stali juniorskými mistry světa. A já věřím, že do budoucnosti máme jako země ještě větší potenciál.

Další zajímavosti a čerstvé informace ze světa hokeje čtěte na webu www.hokej.cz.