Uplynulý rok očima šéftrenéra mládeže Karla Suchánka (1. díl)

Junioři

Opavští junioři neuměli po sestupu z nejvyšší soutěže dlouho nalézt správný rytmus. Tým, který z kraje sezóny trénoval Petr Beránek, převzal v rozjeté sezóně navrátivší se Karel Suchánek. A tento krok se ukázal být velice úspěšným. Tým dostal nový impulz a začal, lidově řečeno, „šlapat“. Opavští se dostali na vítěznou vlnu a celých dvanáct duelů neprohráli. Díky tomu se Suchánkův mančaft vyhoupl do horních pater tabulky. V závěru sezóny ale jako by našim mladíkům došel dech, úderná formace byla navíc vytížena povinnostmi v mužském týmu. Konečné páté místo je tak dle slov kouče Suchánka zklamáním.

„Sezónu považuji za neúspěšnou. Měli jsme k dispozici kvalitní hráče ročníku 1991, ale nevyužívali jsme jejich služeb tak, jak bychom měli. Než jsem přišel do týmu já, hráli v mančaftu hráči tohoto ročníku jeden, dva. Až poté jsme začali využívat čtyři takto staré povolené hráče, jako to samozřejmě dělaly i jiné týmy. Kvalita našich výkonů tak vzrostla. Hodně hráli zejména Koschatzký, Vítek, Džemla či Baďura. S těmito hráči v sestavě jsme se postupně dotáhli na rozdíl pěti bodů na špici, kterou okupoval Havířov. Před vzájemným zápasem se nám ale kvůli nemoci ze dne na den rozpadl kádr a naše šance na dobrý výsledek tak rapidně klesly,“ vzpomíná Karel Suchánek.

Příčinu neúspěchu vidí zkušený lodivod v nedostatečné přípravě na sezónu. „Na výsledcích se zpočátku odrazil zejména fakt, že se junioři málo scházeli. Nemyslím si, že by měl Havířov lepší tým, pouze v létě nezaspali tu správnou dobu na přípravu a kvalitně se na sezónu připravili,“ vysvětluje pomalejší start do ligového ročníku trenér Slezanu. Ten by chtěl této chybě příští sezónu předejít. „Musíme pracovat a ne udělat stejnou chybu, jako tomu bylo loni. Pokud chceme připravit celek dobře na sezónu, měli bychom se scházet a trénovat už začátkem května.“

Suchánek by samozřejmě viděl opavské juniory zpátky v nejvyšší soutěži. „Musíme se pokusit o návrat do extraligy. Na druhou stranu je potřeba vzít na vědomí, že kluci narození v roce 1991 už nebudou moci příští sezónu hrát. To je však problém, se kterým se budou muset srovnat všechny kluby. Musíme se zaměřit na východu. Naším hlavním cílem je vyprodukovat v juniorském týmu takové hráče, kteří se poté prosadí rovněž v týmu mužů,“ uzavírá hodnocení juniorky Karel Suchánek.

Starší dorost

Starší dorostenci, hrající druhou nejvyšší soutěž pod vedením kouče Jaroslava Plánovského, skončili v desetičlenném „startovním poli“ na sedmé příčce. Toto počínání jako úspěch hodnotit nelze.

„Kvůli nedostatku hráčů jsme později spojili tréninky juniorů a starších dorostenců. Myslím si, že tento krok vedl ke zlepšení výkonů starších dorostenců a jsem velice rád, že se nakonec vyhnuli sestupovým starostem. Pozitivně hodnotím poté fakt, že jsme se snažili zapracovávat do staršího dorostu také několik mladších dorostenců. Kluci se tak mohli otrkat mezi staršími spoluhráči,“ přibližuje na úvod svého hodnocení Karel Suchánek propojení práce mezi nejrůznějšími mládežnickými kategoriemi.

Největší problém je podle Suchánka nedostatečná motivace ze strany hráčů. „Ze strany hráčů není vidět zájem, musíme je oslovovat a nutit k tréninkům, což mě, přiznám se, poněkud překvapuje. Některým hráčům jsem dal možnost zahrát si za juniorku, jenže oni nejsou kolikrát ani ochotni přijít na trénink,“ kroutí hlavou šéftrenér opavské mládeže a pokračuje: „Rozhodně nechci nikoho odepisovat, kluci ale na sobě musejí pracovat. Netuším, zda je jejich prioritou hokej, škola či něco jiného. Je potřeba je zdravě motivovat.“

Juniorský mančaft i tým starších dorostenců hrál v minulosti nejvyšší soutěž, tedy extraligu. Tehdy přicházeli do Slezanu cizí hráči. Ve druhé nejvyšší soutěži je ale situace jiná. „Šanci dostávají především opavští hráči. Věřím, že si to uvědomí. Rádi bychom se v této kategorii umístili příští rok lépe, než tomu bylo letos,“ přeje si Suchánek.

Karel Suchánek je ve svém výhledu dopředu spíše optimistou. „Měli bychom mít dostatek hráčů jak v juniorce, tak starším dorostu. Navíc jsem stejně jako lidé z jiných klubů požádal svaz o více výjimek pro hráče ročníku 1992. Bylo by dobré, kdyby se tito hráči mohli i nadále bít o své místo a sportovně tak růst. V opačném případě bude velice pro ně hledat uplatnění. Proto věřím, že tuto myšlenku na svazu promyslí a následně také schválí,“ uzavírá pro tentokrát své povídání Karel Suchánek.

V dalším díle se budeme věnovat mladšímu dorostu a osmé třídě.