Ian Sotlar se Znojmem držel Slezan ve hře o body. Cítil lehkou nervozitu a pochvaloval si atmosféru

Během sezony plnil nevděčnou roli dvojky, mihnul se také několikrát v dresu Krnova. Teď ta chvíle konečně přišla a dvacetiletý gólman odchytal celý zápas. „Jsem za to samozřejmě moc šťastný. Se Znojmem to byl strašně náročný zápas, ale myslím si, že jsme si vedli dobře a na ledě bojovali jeden za druhého. Řekl bych, že se jednalo z naší strany o povedený výkon,“ zahajuje Ian Sotlar v angličtině pozápasové povídání.

Orli jsou suverénně nejkvalitnějším týmem naší druholigové skupiny. Dolehla na nepříliš vysokého brankáře před zápasem nervozita? „Popravdě, byl jsem docela klidný,“ odpovídá pohotově, vzápětí se ale lehce zarazí. „I když… drobná nervozita tam vlastně asi byla. Že bych se soupeře ale bál, nebo něco podobného, tak to vůbec. Koneckonců jsou to také jen a pouze lidi. Věděl jsem, že dokážeme hrát vynikající hokej a klukům před sebou jsem věřil.“

Pohodu bezesporu letní akvizici Slezanu dodala i první třetina, ve které musel Sotlar vytasit několik těžkých zákroků a ani jednou neinkasoval. „První dva zákroky mi dodaly sebedůvěru a dostal jsem se tím do zápasu. Viděl jsem, že to půjde,“ usměje se. Ve druhé části hry už ale kotouč ze sítě dvakrát lovil, na začátku třetí třetiny navíc Znojmo udeřilo potřetí a vypadalo to, že je po zápase. Opak byl ovšem pravdou a slepené branky Krupy a Káni vrátily Slezan do hry. „Já jsem to tak ale vůbec nebral. Věřil jsem, že se s tím ještě něco dá udělat, protože jsme dobře bojovali a měli jsme šance. Hokej se hraje až do poslední vteřiny a my jsme se do zápasu dokázali vrátit. Kdybychom měli ještě trošku štěstíčka, mohlo se nám podařit i vyrovnat,“ mrzelo mrštného gólmana.

Svou podstatnou roli sehráli se Znojmem i fanoušci. Těch do ochozů dorazilo 650 a především v posledních deseti minutách byli pořádně slyšet. „Atmosféra byla parádní, moc jsem si ji užil. Fanoušci obou týmů byli skvělí a patří jim velké poděkování. Popravdě jsem ještě před takovým publikem nehrál,“ culil se Slovinec, který v mládeži působil i ve Finsku a v zámoří.

Pro rodáka z Ljubljany se letos jednalo o osmý zápas, do kterého naskočil. V předchozích případech nastupoval ze střídačky v době, kdy Opava prohrávala. „Po mentální stránce to pro brankáře samozřejmě není vůbec nic jednoduchého, protože do branky jdete studený z lavičky. Člověk se s tím ale holt musí vypořádat,“ krčil Sotlar rameny.

No a jak vlastně jako jediný zahraniční hráč Ian Sotlar se zbytkem týmu a parťákem Dominikem Pitákem zvládá komunikaci v angličtině? „S Pitym máme dobrý vztah, rozumíme si a mluví dobře anglicky. Žádná jazyková bariéra tam není ani se zbytkem týmu, v pohodě se domluvíme. Navíc slovinština je češtině velice podobná, takže spoustě věcí rozumím. Snažím se na své češtině pracovat.“ Nyní se samozřejmě nabízí otázka, zda Iana v bráně uvidíme i ve středu s Havířovem? „Samozřejmě bych chytat chtěl, je to ale čistě na trenérech,“ řekl Ian Sotlar závěrem.

Autorem všech použitých fotografií je Petr Widenka.