Opava hraje znovu doma. Potřebuje zapomenout na Žďár a od 17:30 přehrát Nový Jičín

Do cesty se ovšem Slezanu postaví nelehký soupeř. Ďáblové jsou dost možná nejméně čitelným týmem celé východni skupiny druhé ligy. Svěřenci pana trenéra Kamila Gebauera v nedávné době doma podlehli Velkému Meziříčí, aby vzápětí nasázeli osm branek Valmezu či venku přestříleli 6:5 Havířov.

Dobře to Novojičínští měli rozehráno i v sobotu, když před vlastními fanoušky změřili v souboji lazaretů síly s vedoucím Znojmem. Outsider šel do vedení na konci druhé třetiny trefou Maliníka, v poslední dvacetiminutovce ovšem Orli zápas otočili na 1:3. Ďáblové už stačili skóre pouze korigovat zásluhou Davida Štefky.

Tým z města klobouků může porážka vzhledem k vývoji v druholigové tabulce pořádně mrzet. Jičín totiž na devátém místě drží pomyslného Černého Petra a o účast ve vyřazovacích bojích ještě bude muset pořádně bojovat. Osmý Hodonín má v tuto chvíli náskok tří bodů. Naopak Slezan by si případnou výhrou play-off de facto pojistil, Ďáblové by zřejmě v posledních kolech Opavu o více než deset bodů nepřehráli...

Je tedy jasné že pro oba středeční soupeře je zápas extrémně důležitý. Pokud chce ovšem Opava uspět, bude muset předvést o mnoho lepší výkon, než tomu bylo se Žďárem nad Sázavou. Dopomoci by ji k tomu mohl třeba navrátilec do sestavy Radim Štěpánek, který v sobotu chyběl z osobních důvodů.

Tři otázky pro... Petra Wolfa!

Tři otázky jsme tentokrát položili hráči, který už Opavě nepomůže ve středu a ani v samotném zbytku sezony. Petr Wolf se totiž nešťastně zranil před dvěma týdny s Kopřivnicí a svým spoluhráčům už bude fandit pouze z tribuny.

Petře, zkus fanouškům přiblížit, co se vlastně s Kopřivnicí odehrálo...

Byla to nešťastná náhoda. V rohu kluziště jsem si přisedl nohu, která okamžitě křupla. Hned jsem věděl, že je zle, jen jsem v tu chvíli přesně nevěděl, co konkrétně. Nakonec je z toho zlomenina lýtkové kosti, díky bohu alespoň zatím nemusím na operaci. Zahojit by se to mělo samo. Těžko říct, na jak dlouho to přesně bude, doktoři říkali, že se to každému hojí jinak.

Každopádně ještě musím zmínit, že za moje zranění může Jožo Danielčák. Chvíli předtím jsme spolu ve stejném střídání jeli přečíslení dva na jednoho, které on neúspěšně zakončoval. Když jsem mu to říkal, tak mi jenom odpověděl "to som si ani něuvedomil". (smích)

Pokud se nepletu, je to tvé nejvážnější zranění v kariéře...

Poslední zranění se mi stalo v Novém Jičíně, kde jsem měl nějaký šrám v obličeji, ještě jsem tam měl jednou něco s uchem. To jsou ale taková zranění, která člověka nijak neomezují. Zní to blbě, ale jsem rád, že se mi něco stalo až teď, v patnácté hokejové sezoně. Spoustu mých vrstevníků chodilo na operace, mě se to naštěstí celou kariéru vyhýbalo.

Hokej teď nově budeš prožívat z tribuny. Jak jsi zvládal zápas se Žďárem a jak vidíš Nový Jičín?

Byla to muka. Nehráli jsme sice dobře, ale na druhou stranu se do nějakého většího hodnocení nechci pouštět. Ono to z tribuny totiž všechno vypadá strašně jednoduše, pak ale člověk přijde na led a celé je to jiné. Holt teď musíme zvládnout zápas s Novým Jičínem, který bude klíčový. Klukům věřím a doufám, že vyhrajeme.