Hrát druhou ligu není ostuda, říká nová posila Slezanu Peter Barinka

S Peterem Barinkou jsme si povídali po posledním přípravném utkání Slezanu na jeho ledě proti Vsetínu, který trénuje Juraj Jakubík. Shodou okolností bývalý Barinkův spoluhráč.

Jaké byly vaše první hokejové krůčky a jak jste se k hokeji dostal?

Měl jsem sedm let a v první třídě nám rozdávali přihlášky na hokej, tak jsem ji přinesl domů. Tam jsme ji vyplnili, otec mě přivedl na stadion a od té doby to začalo.

Bylo těžké se tehdy v Trenčíně prosadit?

Začátky byly těžké dost. V Trenčíně byla strašně silná generace, takže dostat se tam nebylo jednoduché, ale podařilo se mi to. V áčku jsem byl společně s Mariánem Hossou, dokonce jsme ještě s Jurajem Jakubíkem (současný kouč Vsetína – pozn. red.) hráli v jedné lajně. (smích)

Říkáte s Mariánem Hossou. Vy jste se mihl také ve slovenské juniorské reprezentaci. Kdo ze slovenských hvězdiček s vámi tehdy hrál?

Byly tam takové hvězdy jako Michal Handzuš, Marián Hossa, Zdeno Chára… (dlouho přemýšlí) Zapomenout nemůžu ani na Ríšu Lintnera, Rasťu Pavlikovského nebo Somíka. Všichni to jsou mistři světa, dá se říct, že zlatá generace slovenského hokeje.

Pojďme zpátky ke klubu. Z Trenčína jste odešel do Spišské Nové Vsi, kde jste strávil rok a docela se vám dařilo…

Musel jsem odejít z Trenčína a ta sezona, kterou jsem ve Spišské Nové Vsi odehrál, byla super. Taky se v ní hrála extraliga, a protože jsem tam vynikal, stáhnul si mě Trenčín zpátky. Byl jsem tam následující tři roky a potom jsem šel do Zlína.

Tam jste zažil zřejmě nejlepší okamžiky své kariéry, viďte?

Byly to zlaté časy, všechno nám přálo. Na stadion chodilo mnoho diváků a hrály se tam super zápasy. Zlín byl sezonu předtím třináctý, ale pak přišel trenér Bokroš a společně s ním jsem do Zlína zamířil já s Igorem Murínem a Erikem Weissmannem.

Šli jsme tam s malou dušičkou, před českým hokejem jsme totiž měli velký respekt. Hrál se na vyšší úrovni a možná právě proto, že jsme měli takový respekt a dodržovali všechny systémy, jsme uspěli. Neskutečně jsme dřeli a bojovali, což se nakonec vyplatilo.

Šli jsme po malých krůčcích. Česká extraliga byla hodně vyrovnaná a zápasy rozhodoval gól nebo dva. Pamatuji si také čtvrtfinále v Třinci, které se hrálo na sedm zápasů. Třinec vedl 2:1 a další zápas jsme hráli na jeho ledě. Vyrovnat se nám podařilo snad pět vteřin před koncem, když se trefil Balaštík.

Na nájezdy jsme pak vyhráli (první gól zápasu vstřelil Zdeněk Pavelek, nynější spoluhráč Barinky ve Slezanu – pozn. red.). Jinak by byl stav série 1:3 a to už bychom těžko otáčeli. Nakonec jsme to dotáhli do konce a sérii vyhráli. Přes Plzeň jsme prošli 4:2 na zápasy a finále se Slavií bylo velkým svátkem.

První zápas jsme odehráli v čerstvě dostavěné O2 Aréně. Vyhráli jsme 4:1 na zápasy a vyhráli titul. Jak říkám, byly to fakt zlaté časy.

O rok později přišla výluka NHL. Do extraligy se vrátily hvězdy světového hokeje a provinční Zlín dokráčel až do finále. Vy jste se stal navíc se sedmi góly společně s Bulisem nebo Eratem nejlepším střelcem play-off, takže další povedený ročník…

Byla výluka a ve finále jsme narazili na Pardubice. Ty byly neskutečně nabité, my jsme neměli vůbec sílu a prohráli 0:4 na zápasy. Tehdy jsem nastupoval s Radkem Bonkem a Martinem Eratem. Radek se sice zranil v Litvínově, kde si vyhodil rameno, i tak to ale byly krásné časy.

Všechna mužstva byla nabitá hvězdami. Dokonce Jágr hrál, myslím, na Kladně předtím než šel do Omsku. Za Znojmo hrál Patrik Eliáš s Martinem Havlátem. Zkrátka každé mužstvo mělo hráče z NHL.

Útočník Peter Barinka # 12 » Narozen: 6. 4. 1977 » Post: útočník » Držení hole: pravé » Výška: 181 cm » Váha: 82 kg » Současný klub: HC Slezan Opava » Předchozí kluby: Trenčín, Púchov, Spišská Nová Ves, Zlín, Třinec, Kolín, Nové Zámky, Mladá Boleslav, Zvolen, Piešťany, Nitra, Brašov.

Ve Zlíně jste vydržel ještě rok, ale pak přišel návrat domů na Slovensko a tím jste se trochu vytratil z povědomí fanoušků…

Skončila mi smlouva a já se vrátil zpátky do Trenčína, což byl, když se nato zpětně dívám, chybný krok. Přišlo zranění, měl jsem vyhřezlou ploténku a skoro jsem nemohl ani chodit. Hrát jsem však musel. Na tu sezonu nerad vzpomínám, byla moje nejhorší. Potom jsem se ale znovu vytáhl a dostal se do české extraligy.

Ta cesta zpátky ale jednoduchá nebyla. Dokonce jste se na chvilku objevil v druholigovém Kolíně, jakým způsobem jste se tam dostal?

Už si to moc nepamatuji, bylo to po té špatné sezoně v Trenčíně, o které jsem před chvílí mluvil. Měl jsem zranění těch zad, byly to obrovské zdravotní problémy. Musel jsem hrát i přes obrovské bolesti a čekal jsem na angažmá. Potom za mnou přišel jeden pán, jestli bych nešel do Kolína, a tak jsem to šel zkusit.

Zrovna v té době měl Zlín problémy, prohrával řadu zápasů, zkrátka se mu nedařilo. Trenér Bokroš mi volal cestou z Prahy, jestli jsem fyzicky připravený na extraligu a můžu pomoct. Trénoval jsem a chtěl jsem hrát na vrcholové úrovni, takže jsem se do Zlína vrátil.

Média to hodně probírala. Jeden komentátor si dokonce dělal ze Zlína srandu, že dotáhli hráče z třetí nejvyšší soutěže. (smích) Trenér Bokroš se za mě ale postavil a řekl, že pro něj jsem extraligový hráč. Hned druhý zápas s Budějovicemi jsem dal gól na 2:1 a pomalu jsme šli nahoru.

V Baťově městě jste ale odehrál jen 14 zápasů a následně odešel do Třince. Proč?

Ve Zlíně se potom vyskytly problémy a mě oslovil Pavel Marek z Třince, kam jsem odešel. V Třinci to bylo super, potkal jsem se tam třeba s Lubomírem Sekerášem nebo Tomášem Malcem, takže to bylo v pohodě. Měl jsem výbornou sezonu, ale potom tam přišel trenér, který mě vyhodil z Trenčína. (smích)

Náhodně se tam objevil, ani jsem se s ním nepotkal, akorát mi Pavel Marek řekl, že mě trenér nechce, a tak jsem šel do Mladé Boleslavi a potom se vrátil na Slovensko.

Druhý návrat do rodné země už byl povedenější?

Byl jsem jednu nebo dvě sezony ve Zvolenu, další v Žilině. Potom jsem hrál ještě i v Nitře, ale pak už to šlo dolů. Hokej mám rád, ale živí mě. Zdarma hrát nebude nikdo z nás. Když dva nebo tři měsíce nepřijdou výplaty, tak člověk musí hledat nějaké východisko, z čeho by žil. Každý má rodinu a zdarma vám nikdo nic nedá.

Proto jste odešel do rumunského Brašova?

Byli tam Slováci a kamarád mi řekl, ať tam jdu, tak jsem to zkusil. V Rumunsku je problém v tom, že podmínky jsou tam sice dobré, ale teprve se všechno učí, hokej tam prostě dělat neumí. Lidé z klubů poslouchají rady hráčů, trenéra, diváků a vůbec odevšad. Potom nevědí, co mají dělat.

Z toho vznikají chybné kroky, neustále něco mění. Jednoduše neví, jak se má hokej dělat a tím pádem je to tam strašně dole. I když jsou podmínky, co se týče stadionů, zázemí a těchto věcí, super, myslím si, že hokej tam nahoru i kvůli malé členské základně hráčů nepůjde.

Hokej v Brašově asi nebyl sportem číslo jedna, že?

V Brašově se hraje i fotbal, ale prosperuje tam házená.

Jakou úroveň má mezinárodní MOL Liga?

V rumunské lize jsou dvě mužstva na úrovni – Brašov a Csikszereda. Když jsem do Rumunska přišel, byla dobrá i Bukurešť, ale potom se z MOL Ligy odhlásila, asi měla problém s financemi. V MOL Lize jsou mužstva, která jsou na mnohem menší úrovni než týmy z druhé ligy. Hrají tam ale i špičkové týmy z Maďarska Dunaújváros nebo Székesfehérvár, který hrál nedávno EBEL ligu jako Znojmo. Nově se do MOL Ligy přihlásil také slovenský tým Nové Zámky.

Má vůbec tato soutěž potenciál?

Těžko říct, Maďaři si úroveň vcelku drží a dělají hokej dobře. Třeba v Dunaújvárosi bych řekl, že to má hlavu i patu. Mužstvo je dobře organizované, třikrát po sobě dokonce vyhráli MOL Ligu. Pracují dobře s mládeží, mají dostatek financí. Je tam i pár Slováků, se kterými jsem se o tom bavil. Mají všechno na vyšší úrovni.

Jsou všichni hráči v MOL Lize profesionálové, nebo tam působí také amatéři?

Všechno jsou profíci. Na dnešní dobu se tam platy pohybují rozmezí od dvou do čtyř a půl tisíc eur čistého, což je na dnešní dobu, bych řekl, velice slušné.

Nyní se hokejista kalibru Petera Barinky objevil v druholigové Opavě. Není to pro vás málo?

Řeknu to takhle. Hokej mě baví a je to lepší, než abych seděl doma. Proč bych si nezahrál i za Opavu? Já v tom problém nevidím. Nezdá se mi, že by byla ostuda hrát druhou ligu. Tuto soutěž hraje spousta kluků, co hrála dříve v české extralize nebo slovenské extralize a vůbec není sranda se tady prosadit, protože bruslit už dneska umí každý.

Ocitl jsem se tu, hokejový život je vratký. Jednou je člověk tam, za rok zase jinde. Jednou nahoře, jednou dole. Jsem rád, že jsem tu. Zahraju si s kluky, hokej mě moc baví. Nevím, co bude za půlroku nebo za rok, ale teď jsem tady a budu se snažit hrát, co nejlépe umím, abych Opavě pomohl.

Už jste přemýšlel, co budete dělat, až s aktivní kariérou seknete?

Vím, že konec kariéry se blíží. Myšlenky mám různé, ale zatím si je nechávám pro sebe. Dokud to půjde, chci se věnovat hokeji. Práci při hokeji si představit neumím. Buď by přišlo jedno, anebo druhé, ale ne zároveň. Už jsem to zkoušel a nedá se to. Hokej je náročná hra a člověk potřebuje i odpočinek a abych šel na zápas a myšlenkami byl někde jinde, to se nedá. Zatím si to neumím představit.

Zdroj: Opavský a Hlučínský Deník

Foto (box): www.bkboleslav.cz